03. června 2019

Projev prezidenta Hospodářské komory na 31. sněmu

Dámy a pánové,

dovolte mi, abych vás přivítal na 31. sněmu Hospodářské komory České republiky zde v hotelu Aquapalace v Čestlicích.

Je mi ctí osobně přivítat prezidenta České republiky Miloše Zemana, předsedu Senátu Parlamentu České republiky Jaroslava Kuberu, místopředsedu Poslanecké sněmovny a předsedu ODS Petra Fialu, místopředsedu vlády a ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka, poslance a předsedu KDU-ČSL Marka Výborného, předsedu TOP 09 Jiřího Pospíšila, předsedkyni Asociace krajů a hejtmanku Karlovarského kraje Janu Mračkovou Vildumetzovou, hejtmanku Středočeského kraje a místopředsedkyni ANO Jaroslavu Pokornou Jermanovou a v neposlední řadě poslance za Českou pirátskou stranu pana Martina Jiránka.

Dále bych mezi námi rád přivítal další zástupce vlády – náměstky z ministerstva vnitra, životního prostředí, práce a sociálních věcí, průmyslu a obchodu a zástupce z dalších státních organizací.

Vítám zde také naše emeritní prezidenty a prezidenty či jejich zástupce z našich sesterských organizací.

Chtěl bych také vyjádřit své potěšení z přítomnosti zástupců jak z řad našich dlouholetých partnerů, tak i nových. Díky Vám můžeme pracovat klidněji, ale také efektivněji. Dovolte mi však, abych poděkoval nejen partnerům Hospodářské komory, kteří nám umožňují bojovat za co nejlepší a nejsvobodnější podmínky podnikání pro všechny podnikatele v naší zemi.

Vážení členové vlády, vážení představitelé politických stran, společně bychom měli poděkovat každému jednomu živnostníkovi, malé i velké firmě, jejich manažerům a jejich zaměstnancům. Za jejich práci, že zvládají stále složitější podmínky pro tuto svoji práci. A ještě jednou zdůrazňuji, chci tu poděkovat nejen podnikatelům, ale i jejich zaměstnancům.

Proč takto své vystoupení začínám? Je to jednoduché – od posledního sněmu Hospodářské komory se podmínky pro podnikání v České republice zhoršily, tečka. Přitom toho od vlády nechceme mnoho, vlastně jen jednu jedinou věc. Vytvářejte dobré a poctivé, slušné podmínky pro podnikání a odstraňujte překážky, které podnikání komplikují. Bohužel, v posledních měsících nás častěji napadá jiné zvolání: „alespoň nám neházejte klacky pod nohy“.

Udělejme si rekapitulaci. Každý rok za vámi – zejména za politiky a za vládou – přijdou odbory s tím, že chtějí zvýšit minimální mzdu. A každý rok jim vláda vyhoví. Teď chtějí vůbec nejvyšší zvýšení minimální mzdy. Pokud byste přistoupili na poslední požadavek odborů zvýšit od ledna nejnižší výdělek o 1 650 korun, znamenalo by to od roku 2013 nárůst minimální mzdy o 87,5 %.

Spory se každoročně vedou už jen o to, kolik se přidá a komu se to připíše jako zásluha. Pravda, vláda s námi konzultuje, ale konečná rozhodnutí nakonec jdou proti těm, kteří to mají zaplatit ze své kapsy. Pro všechny, kteří to ještě nevědí, tak ano, minimální mzda má zásadní vliv na všechny podniky v ČR. A v drtivé většině na ty, kteří ji vůbec nevyplácejí. Můžeme se sebevíce zaklínat mezinárodními studiemi, které prokazují, že v různých zemích zvyšování minimální mzdy nemá vliv na celkový růst mezd. U nás ano, přes zaručené mzdy, mzdové tarify a další, často česky specifické skutečnosti.

Není to o tom, že když firmy na minimální mzdu nemají, nemají přece podnikat. Tento urážlivý nesmysl před časem pronesl jeden náš představitel, který snad již pomalu začíná hledět do hlubiny politického propadliště. Navíc, mzdy rostou každoročně osmiprocentním tempem a je to důsledek minimální mzdy, situace na pracovním trhu, ale také toho, že si podnikatelé uvědomují, že dobří lidé se musí dobře zaplatit. Co však problém do budoucnosti bude, je odtržení mezd od vývoje produktivity, která roste výrazně pomaleji. Z toho radost nemají zaměstnavatelé a dříve či později z toho nebude mít radost žádný občan naší země, a to i ten, který má dnes lidsky zcela pochopitelnou radost z vyššího platu.

Kdyby však šlo pouze o minimální mzdu, asi bychom ta zvýšení z těch původních 8 500 Kč před několika lety dokázali pochopit a vstřebat. Dnešní tlak je však již daleko přes únosnou mez a navíc, pro další příklady, kdy vláda ustupuje odborům, není třeba chodit daleko. Zrušili jste karenční dobu, jak si odbory přály, a nevysvětlili jste veřejnosti ani to, že poctiví zaměstnanci doplatí na flákače a simulanty, protože za ně budou muset dělat.

Dále odboráři chtějí uzákonit kratší pracovní dobu za stejnou mzdu. Chtějí povinně pátý týden dovolené. Aktivisté nás začínají zahlcovat nesmyslnými požadavky na regulaci moderních a perspektivních způsobů práce jako home office, práce doma, či přehnanými nároky z oblasti genderové a LGBT vyváženosti. Odboráři hovoří o platech jako v Německu. To bychom si přáli my všichni. Nicméně podnikatelé, na rozdíl od odborářů, na to musí vydělat.

Jako podnikatelé platíme daně a odvody a jsou to naše daně a daně zaměstnanců v soukromém sektoru. Chceme, abyste je utráceli rozumně ve prospěch celé společnosti. Chceme přes tyto zaplacené daně dostat šanci předat tuto zemi našim dětem zdravou, prosperující, nezadluženou. Místo toho vidíme, jak jsou tyto daně používány na jednorázové zvýšení důchodů a platů ve veřejné sféře. Opět, jako u minimální mzdy, je to lidsky pochopitelné a my rozhodně chceme, aby se situace jak důchodců, tak mladých manželství i dalších sociálních skupin v naší zemi zlepšovala.

Kde je však skutečná důchodová reforma, která bude odrážet očekávaný demografický vývoj? Kde je reforma celého sociálního systému, který dnes stále ještě zneužívá nemalé množství černých pasažérů? Ministryně Maláčová vytváří různé komise pro spravedlivé důchody, které jsou svojí velikostí a vahou určeny tak maximálně ke kolapsu, ale to hlavní vůbec neřeší. Ale řekněme si otevřeně – mám někdy pocit, že paní ministryně ani to podstatné řešit nechce.

A ještě jeden příklad si neodpustím. Zaměstnavatelé trpí jako nikdy nedostatkem kvalifikované pracovní síly. Víte to vy, já, vědí to všichni v této zemi. Reálně chybí už skoro 500 tisíc lidí. A žádali jsme vládu o jediné, abyste pro letošní rok navýšili kvótu pro příjem kvalifikovaných technicky orientovaných zahraničních pracovníků z kulturně a jazykově blízké země.

Jsou přínosem nejen pro podnikatele, ale i pro stát a všechny občany. Navýšením kvót jen z jejich odvodů a daní přiteče do státní kasy 10 miliard korun navíc. Díky vládou regulovanému Režimu Ukrajina zde pracují legálně, spořádaně a v drtivé většině případů mají stejné pracovní i mzdové podmínky jako Češi.

Je ale 23. května, v prosinci vláda slíbila, že navýší kvóty od dubna. Zatím skutek utek. Má to být další příklad, kdy jste opět vyhověli odborářům?

Již nebudu dále vypočítávat naše neshody s vládou. Musím však přiznat, že poslední dobou se přestáváme cítit jako vaši partneři. Spíše se začínáme cítit jako někdo, kdo má platit vaše účty.

Pane prezidente, dámy a pánové,

chci však také uvést příklady, kdy podnikatelé musí kroky vlády ocenit.

Především jde o přípravu nového stavebního zákona, který – jak pevně doufáme – poprvé po 30 letech výrazně zrychlí povolování staveb v ČR z dnešního 5,4 roku na průměrně jeden rok i se soudním přezkumem. Předseda vlády Andrej Babiš a ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová měli odvahu přizvat jako odborného partnera této rekodifikace ty, kteří se potýkají s problémy současného zákona v reálném životě, v praxi. A za to jim oběma patří z naší strany uznání. Chtěl bych je ujistit, že pokud nám to bude umožněno, jsme připravení v této práci pokračovat, a věřím, že s tím budeme hotovi do konce tohoto volebního období.

Oceňujeme, že premiér chce v čele resortu ministerstva průmyslu a obchodu, tedy pro podnikatele nejdůležitějšího ministerstva, mít lidi z praxe, kteří nejlépe vědí, s jakými problémy se podnikatelé potýkají. Téměř rok byla ministryní Marta Nováková, naše bývalá viceprezidentka. Chci Ti, Marto, poděkovat jménem svým i jistě jménem všech delegátů za práci, kterou jsi na MPO odvedla. Víme, že mnohdy jsi to neměla jednoduché.

Novým ministrem a místopředsedou vlády je Karel Havlíček, manažer, úspěšný podnikatel, kterému přejeme hodně síly do další práce. Nejde však jen o osobu Karla Havlíčka. Pevně věříme, že s ním přichází především jasná politika v oblasti učňovského a středoškolského vzdělávání, stejně jako v oblasti vysokých škol, politika efektivnějšího propojení výsledků vědy a výzkumu s praxí. Že přichází podpora převzetí nových technologií, rozvoje digitalizace, robotizace a umělé inteligence naším průmyslemŽe přichází politika urychlení výstavby infrastruktury. Ať dopravní či digitální.

Víme však také, že dobrá politika MPO se musí potkat s patřičnou odezvou na podnikatelské straně a víme, že to je náš domácí úkol. A pro členskou základnu Hospodářské komory je mimořádně důležitá mistrovská zkouška, a pokud se Ti, pane ministře, podaří – i bohužel někdy proti odporu MŠMT – věc dotáhnout do konce, velmi to oceníme.

A ještě jedno ocenění spolupráce s MPO. Dnes dopoledne budeme všichni podrobněji informováni o ostrém startu Právního elektronického systému pro podnikatele, známého pod zkratkou PES. Je to projekt a produkt Hospodářské komory a věříme, že se stane významným pomocníkem všech, kdo v ČR podnikají. I tady, díky již Martě Novákové, ale nyní i ministra Havlíčka, je spolupráce s MPO velmi přínosná.

Děkuji dále jménem nejen našich členů, ale všech živnostníků v naší zemi, že politická reprezentace – a zde opravdu mám na mysli i opoziční strany, především ODS – vyslyšela náš požadavek opět zvýšit limity pro uplatnění výdajových paušálů. To je bezesporu významné.

Před třemi lety na sněmu v Olomouci jsme přišli s konceptem jedné paušální daně. Živnostník by nemusel podávat tři vyplněné formuláře – daňové přiznání, přehled pro zdravotní pojišťovnu a Českou správu sociálního zabezpečení, komunikovat se třemi úřady a posílat peníze na tři účty. Jednou paušální daní, uhrazenou jednou za rok, by si vyřídil povinnost vůči státu a hotovo. I tady, zdá se, našemu nápadu nasloucháte, důležité však je, aby tato daň byla administrativně efektivní a daňově atraktivní. Řečeno běžným jazykem – aby byla jednoduchá a aby to podnikatelům pomohlo. Jedna paušální daň by přitom řešila i další vlny EET. Narovnala by konkurenční prostředí, poradila si s nepoctivci, na které si podnikatelé stěžovali.

Když jsme u toho EET. Hodně našich členů – a někteří z nich jsou i v tomto sále – nesouhlasilo s obecnou podporou, kterou jsem já osobně i celé vedení Hospodářské komory projektu EET dali. Přesto jsme to ustáli, šlo nám především o vyrovnání konkurenčního prostředí a boj s nepoctivci. Musím však uvést, že o dalších vlnách máme pochybnosti.

Dosavadní vlny EET se totiž týkaly oblastí, kde je relativně snadno organizovatelná kontrola ze strany státních orgánů, zda podnikatelé evidenční povinnosti skutečně plní. Při dalším rozšiřování bude daleko obtížnější dohledat případný efekt omezení nekalé konkurence, protože půjde třeba o drobné služby poskytované v domácnostech, kde jsou kontroly nemožné nebo z hlediska procesní ekonomie zcela nehospodárné. A znovu opakuji – jedna paušální daň by problém vyřešila skoro jako ono příslovečné mávnutí kouzelným proutkem.

Nicméně, ještě jedno poděkování. Jsme rádi, že si všichni společně uvědomujeme, jak důležitá je mezinárodní politika a diplomacie, jak i pro podnikatele je důležité, aby naše země nebyla izolovaným ostrůvkem. Tady patří velké poděkování nejen předsedovi Senátu, předsedovi vlády, ministrům, ale hlavně prezidentovi České republiky Miloši Zemanovi, který podnikatelům otevírá dveře na zahraniční trhy. Jsme rádi pane prezidente, že organizací doprovodných podnikatelských misí pravidelně pověřuješ Hospodářskou komoru. Zda tyto šance proměníme v obchod a skutečné investice, je už jen na nás, na podnikatelích. To si, vážení a milí delegáti, samozřejmě musíme odpracovat sami.

Pane prezidente, dámy a pánové,

ještě jednou se musím vrátit ke kritické části mého dnešního vystoupení. Naše země má zatím solidní hospodářský růst, prosperujeme, mzdy se zvyšují a jsme bezpečnou zemí. Ale možná, vážení delegáti, ode mě poprvé uslyšíte, že patrně stojíme před významnějším zpomalením hospodářského růstu, než jsme si ještě před třemi pěti měsíci mysleli.

Nemysleme proto jen na dnešekmysleme i na to, co bude zítra, za rok, ale hlavně za deset let. Neprojídejme bezhlavě budoucnost našich dětí, a místo toho je připravme na náročný svět budoucnosti.

Hovoříme-li o ústupcích vlády odborům, často se argumentuje volbami – zrovna jedny před sebou máme – a tím, zjednodušeně řečeno, že vláda dělá, co lidé většinově chtějí. Ano, seniorů, státních úředníků a zaměstnanců ať v soukromé či veřejné sféře je při všeobecných volbách dohromady asi více než podnikatelů. Jistě, žijeme v době, kdy se lidé v mnoha zemích vzepřeli dlouhodobému poučování od svých elit, ať na globální, evropské či národní úrovni. To však neznamená, že politik má za každé situace právo populisticky vycházet vstříc každému krátkodobému požadavku většinového elektorátu.

Jako prezidentu Hospodářské komory mi nic není do sestavování vlády. Dost dobře však nechápeme, jak je možné, že levicové strany, které tak výrazně propadly v posledních parlamentních volbách, mají na hospodářskou a sociální politiku vlády takový vliv. Takový vliv, že jsem na počátku svého vystoupení musel konstatovat zhoršení podnikatelských podmínek z uplynulém roce. Jak je možné, že se vláda nedokáže razantněji postavit stále rostoucímu tlaku odborů? A musím konstatovat ještě jednu skutečnost: ČSSD se jako jediná z oslovených stran dnes nedostavila, byť jsme pozvání opakovaně zasílali a o přítomnost jejich představitelů jsme měli poctivý zájem. Ale budiž, bereme na vědomí.

Příklad zvýšení paušálových limitů navíc ukazuje, že spolupráce vládnoucího hnutí s opozicí je možná. A i když znovu opakuji, že mi do toho nic není, tak stávající koalice začíná být pro nás neúnosná. Podnikatelé se začínají ptát, zda opravdu není možné překonat dnešní rozpory a vytvořit vládu pro ně vstřícnější.

Jsme den před volbami do Evropského parlamentu a ani v Evropě není situace pro podnikatele ideální. Naše celoevropská reprezentace Eurochambres konstatovala, že během mandátu poslední Komise EU negativní dopady z hlubší regulace, ochrany životního prostředí a dalších podnikatele omezujících kroků převážily nad pozitivními efekty jednotného vnitřního trhu. Střední a východní Evropa začíná být pod až někdy nesmyslným tlakem ohledně své energetické politiky, ale i v řadě dalších oblastí. Na druhé straně víme, že ani pro české podnikatele není jiná a lepší alternativa než členství v EU a zásadně odmítáme hledat jakékoliv jiné cesty. Jsme připravení však s vládou spolupracovat jak na prosazení českých hospodářských zájmů v Evropě, tak na přípravě všech reformních kroků, kterými EU musí nutně v blízké budoucnosti projít.

Pane prezidente, dámy a pánové,

nemáme nic proti zvyšování mezd, důchodů a platů. Přejeme si, aby lidé měli více volného času, vidíme a vnímáme měnící se priority mladé generace a vnímáme očekávané trendy ve vývoji produktivity i v organizaci práce.  Stejně tak nechceme, aby lidé chodili do práce nemocní a přejeme jim postupně delší dovolenou. Víme také, že dovoz pracovní síly z Ukrajiny je jen krátkodobou záplatou na díru na pracovním trhu a že dlouhodobé řešení musíme hledat u nás doma, především v mezerách vzdělávacího systému. To všechno víme. Jde však o míru věcí. A požadavky odborů a levicových stran spolu s ústupky vlády již začínají tuto rozumnou míru věcí překračovat.

Jsou politici a jsou státníci. Ti první vidí pouze příští volby, ti druzí vidí mnohem dál a nebojí se kvůli tomu riskovat i krátkodobý politický úspěch a zisk. Jménem podnikatelů České republiky vás, politiky, proto prosím –  najděte sílu být více státníky.

Děkuji Vám za pozornost.