08. prosince 2016

Neambiciózní státní rozpočet

Státní rozpočet na rok 2017 není tak ambiciózní, aby byl pro období konjunktury formálně sestaven jako přebytkový, je však ze strany ministerstva financí řemeslně zručně připravený k praktickému dosažení přebytku.

Lze totiž očekávat, že plánovaný deficit 60 miliard korun nebude v roce 2017 naplněn. Souvisí to s tím, že makroekonomická předpověď, na níž je návrh vystavěn, je spíše konzervativní. Složitější je však politická interpretace – není jasné, zda lepší výběr daní je dán efektivnější prací Finanční správy, či proto, že ekonomika rostla rychleji, než ministerstvo říkalo.

Kapitálové výdaje naplánované na rok 2017 porostou výrazněji než běžné, což je dobře. Plusem je, že mandatorní sociální výdaje by měly růst pomaleji než celkové výdaje rozpočtu. Nicméně pro další dva roky se už zase předpokládá opačný trend, takže není jasná politika v této věci, přičemž z hlediska dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí by byl podobný vývoj alarmující.

Vzhledem ke složité bezpečnostní situaci respektujeme záměr posílit armádu. Domníváme se dokonce, že by v položce obrany mohl být rozpočet velkorysejší – kdy jindy než v období konjunktury by mělo Česko razantněji plnit spojenecký závazek 2 % HDP na obranu? O to méně ale tolerujeme třeba nárůsty státních zaměstnanců v souvislosti se zvýšenou regulací podnikatelského sektoru. Jen letos má dojít k meziročnímu nárůstu míst ve státní správě o téměř 12 tisíc na více než 433 tisíc úředníků.

A růst má pokračovat. Přitom stovky státních zaměstnanců budou mít na starosti jen regulaci podnikatelské sféry. Pro rok 2017 se počítá s výrazným růstem platů ve státní správě – oproti roku 2016 by průměrná mzda měla vzrůst o 6,7 procenta. Platy ve veřejném sektoru rostly i v každém z let 2014–2016. Růst platů ve veřejném sektoru vytváří umělý tlak na mzdy v soukromém sektoru bez ohledu na vývoj produktivity práce. To v souvislosti s existujícím strukturálním nesouladem nabídky a poptávky na trhu práce ohrožuje konkurenceschopnost Česka v nejbližších letech.

Na konci to zásadní, dlouhodobě rozhodující a politicky nepopulární. Jakkoliv mluvíme o chytře připravených rozpočtech této vlády, budoucí kabinet se musí soustředit na mandatorní a kvazimandatorní výdaje a zastavit jejich soustavný růst. Dnes činí více než 50 procent výdajů. Jde především o přebujelé sociální podpory. Když už o tom mluví ve Sněmovně i levicový prezident, asi na tom něco bude. A právě doba hospodářského růstu by mohla skýtat více šancí pro odstartování reformy těchto výdajů.