06. října 2015

Komentář v MF Dnes: Podpořme Škodovku

Nepodlehněme hysterii, která se rozvířila kolem podvodů Volkswagenu s emisními limity. Ano, skandál se musí vyřešit, ale přece nechceme zaříznout růst české ekonomiky!

Převzetí Škody koncernem Volkswagen byla asi zatím nejzdařilejší zahraniční investice do České republiky po roce 1989. Pravda, Škoda pro akcionáře VW vytvořila masivní zisk, koncern se však chová jako odpovědný investor. Škodovky se technicky i designově řadí mezi výborná auta, investuje se do vědy i výzkumu a management se chová sociálně odpovědně. Navštívil jsem nedávno učňovské zařízení Škody Auto, jehož technické a další vybavení u nás asi nemá obdoby.
Současný skandál koncernu VW však bohužel nelze omlouvat. Můžeme spekulovat, že stejně tak se chovají všichni velcí autovýrobci, že jde o projev konkurenčního boje, že u nás kupující na emise tolik nehledí, ale uvádění zákazníka v omyl publikováním nepravdivých údajů je prostě špatné (a ještě se přitom na rozdíl od ostatních nechat chytnout!).
Chci věřit, že koncern Vokswagen tento skandál ustojí, a především že nedojde k zásadnímu poklesu výroby jednotlivých společností. Důležité však také bude, aby případný dopad do zisku šel na vrub akcionářů a nevedl k poklesu investic do vědy a výzkumu, neboť to je v dnešním automobilovém průmyslu rozhodující. To by mělo platit jak na koncernové úrovni, tak u jednotlivých dceřiných firem, tedy i u Škody.


Jakkoliv tedy jde o neomluvitelné pochybení, zachovejme si chladnou hlavu. V USA, ale i v Evropě a u nás propuká kolem skandálu obvyklá hysterie. Pod pláštíkem obrany bezbranných spotřebitelů si právní kanceláře rády vydělají i zpopularizují své jméno žalobami proti VW, politici budou s předstíraným zděšením přijímat tvrdá opatření, byť ještě před měsícem všude po světě rádi továrny VW blahosklonně navštěvovali, a novináři se mne budou do nekonečna sugestivně ptát, zda bych si dnes Škodovku s dieselovým motorem koupil. Ano, koupil, a na just.


Nepodlehněme takové hysterii. Škodovku bych si pořídil, protože ve své třídě jde o skvělé auto, ostatně dieselovým superbem jezdím. Právě dnes potřebuje Škoda naši podporu. Kupujme ji, podporujme ji, buďme na ni pyšní jako na auto vyrobené v české tradici automobilového průmyslu, byť s německým kapitálem. Samozřejmě, příslušné úřady musí na skandál s emisemi reagovat, omezme však tuto reakci na nezbytné minimum.


Analytici (naposledy Bank of America) přispěchali s předpověďmi negativních dopadů skandálu na český průmysl. Ty se jistě projeví, vždyť v roce 2014 automobilový průmysl tvořil 24,7 % celkové průmyslové produkce, více než 23 % českého exportu a na tvorbě HDP se podílel 7,4 %.


Nicméně při překvapivě rychlém růstu naší ekonomiky v letošním roce to poslední, co potřebujeme, jsou zapškle pesimistické předpovědi. Stabilita a dynamika automobilového průmyslu jak v Česku, tak i v Německu je pro nás jistě zásadní, ale rychlejší růst v posledních měsících táhne celková spotřebitelská poptávka, nejen po automobilech. V tomto okamžiku je úkolem ekonomů, politiků i odborů udělat vše pro to, aby se očekávání našich spotřebitelů i podnikatelů o budoucím hospodářském vývoji, a tedy jejich připravenost dnes utrácet nepropadla zpět do pesimismu.


A ještě jedna otázka. Jak se stalo, že se seriózní, špičkoví manažeři koncernu symbolizujícího německou ekonomickou a technologickou moc uchýlili k podvodu na spotřebitelích? Dovolím si nabídnout vysvětlení: falešná politická korektnost.


Oprávněná snaha o snížení znečištění ovzduší se pod tlakem ekologických aktivistů změnila v mimořádně ambiciózní emisní parametry, které automobilovému průmyslu v podstatě nadiktovali. Stejní politici, ať v USA, či v Evropě, kteří uznale hovoří o přínosu automobilového průmyslu k růstu a zaměstnanosti, naordinovali výrobcům aut změnu těchto parametrů, která nebyla reálná.

Zbabělá korektnost

Výrobci, ve snaze chovat se politicky korektně, se zbaběle báli otevřeného konfliktu, ustoupili, a protože zisk se musí vytvářet, výsledkem je dnešní skandál. Ten však ukazuje, že buď se poptávka po automobilech v podstatě na celém světě sníží, tedy bude se méně jezdit, nebo se výrobci a politici dohodnou na rozumnějším přístupu ke snižování emisí. Chceme však méně jezdit auty?
Ochrana dopravou zahlcených měst je jistě na pořadu dne. V rozvíjejícím se světě (automobilismus nelze posuzovat jinak než globální optikou) se však rychle formuje nová střední třída, pro niž nejméně v dalších dvou generacích bude automobil jedním ze symbolů nového postavení. Stejně tak bude nezbytným výrobním prostředkem pro miliony drobných podnikatelů. Platí to už pro Čínu i další asijské země a v průběhu 21. století to stejně tak začne platit pro africké země. Auty se proto bude jezdit více, a ne méně.
Možná je toto vysvětlení spekulativní, možná neúplné, když lze například proti mým tvrzením argumentovat rychlým rozvojem výroby aut na elektrický pohon nebo skutečností, že skandál se týkal jen dieselového motoru.


Ať se však další osud automobilového průmyslu ve světě bude vyvíjet jakkoliv, pro nás dnes v každém případě musí platit jedno heslo: podpořme Škodovku!