24. srpna 2015

Komentář k vládnímu zvýšení minimální mzdy v České republice

Ekonomický vývoj v první polovině roku 2015 katapultoval ČR na špičku evropského hospodářského růstu. To vyvolává optimismus i do budoucna a je logické, že po hubených letech 2009-13 zaměstnanci očekávají růst reálných mezd a podnikatelé doufají ve vyšší zisky. Odbory a politici pak v této situaci přispěchají na pomoc sociálně slabším skupinám cestou zvyšování minimální mzdy.

Rychlý český hospodářský růst je však dosud křehký a do budoucna bude ohrožen z mnoha stran: zpomalením celosvětového růstu, problémy Eura, zhoršováním podmínek pro podnikatele (především stále tvrdší regulací) a nepružným pracovním trhem. Máme-li dnes nabízené šance na dlouhodobější rychlý růst (a s ním spojenou nízkou nezaměstnanost) využít, pak zásadní bude posilování konkurenceschopnosti naší výroby a současně zajistit, aby budoucí hospodářský růst efektivně vytvářel nová pracovní místa.

Minimální mzda je v naší zemi realitou a již zazněly návrhy na její razantní zvýšení. Nicméně, právě vzhledem k nebezpečí, že se dnešní vysoký růst rychle vyčerpá, musíme vést diskuzi o všech rizicích, s minimální mzdou spojených.

Ekonomové se dlouho přou o dopadech minimální mzdy na zaměstnanost. Je pravda, že empirické studie nepotvrdily zásadní negativní dopad na zaměstnanost, ať se jednalo o velké ekonomiky jako je USA či Británie, nebo i země menší, s námi srovnatelné. Až do nedávna platilo, že spor se vedl mezi těmi, kdo tvrdili, že minimální mzda nezhoršuje zaměstnanost vůbec, a mezi těmi, kdo empiricky kvantifikovali malý negativní dopad. To se však mění.

Především, minimální mzda v řadě zemí donedávna neexistovala vůbec a kde byla zavedena, tam byla devalvována inflací. Po globální krizi 2008-09 však všechny politické strany kladou důraz na snižování příjmové a ekonomické nerovnosti obyvatel a institut minimální mzdy začíná hrát v této politice zásadní roli.

Německo od počátku tohoto roku zavedlo minimální mzdu plošně tak, že ve východních spolkových zemích dosahuje 62% průměrných výdělků. V Británii konzervativní vláda plánuje nárůst minimální mzdy na výši 54% mediánu příjmů. Někteří američtí prezidentští kandidáti (ale třeba i administrativa města New York) zamýšlejí zvýšit do roku 2020 hodinovou minimální mzdu z dnešních 7,25 USD na 15 USD, což by znamenalo neuvěřitelných 77% mediánu hodinového výdělku v celých USA a týkalo by se to dvou pětin všech zaměstnanců. Významné je potom i to, že rozmach minimální mzdy zcela jistě vyvolá u obyvatel očekávání o jejím pravidelném zvyšování do budoucna.

To však mění i pohled ekonomů na důsledky této politiky. Dosavadní závěry o mizivém dopadu na zaměstnanost se týkaly jen nízkých, pravidelně se nezvyšujících minimálních mezd, a kvantifikovány byly jen krátkodobé dopady. Velmi málo je známo o dopadech dnes uvažovaných skokových zvýšení minimální mzdy a o dlouhodobých dopadech. Poslední výzkum však poskytuje varovné výsledky.

Za prvé, na různých sektorových studiích se prokazuje, že závěry o mizivých  krátkodobých dopadech zavedení minimální mzdy na zaměstnanost jsou zcela konzistentní s velmi tvrdými, o dva řády vyššími dopady dlouhodobými. Ano, o dva řády, dlouhodobý kumulovaných efekt může být až stokrát větší než nízký jednorázový dopad. Při skokových zvýšeních minimální mzdy a očekáváních o jejím pravidelném dalším růstu studie naznačují velmi, velmi negativní efekt na zaměstnanost v dlouhém období.

Za druhé, vyšší minimální mzda stimuluje firmy k nahrazování lidí technikou. Stavební dělník, když v recesi přijde o místo, najde při konjunktuře zaměstnání znovu. Pokud vedení nákupního centra propustí v důsledku zavedení vysoké minimální mzdy pokladní a nahradí ji automatickou pokladnou, pak tento/tato pokladní již zaměstnání nenajdou a hrozí trvalá nezaměstnanost.

Za třetí (a to je možná nejzávažnější dopad), negativní efekty dopadnou především na ty, kterým chtějí zastánci minimální mzdy pomoci: na pracovníky s nízkým stupněm vzdělání a s málo dovednostmi a v této skupině ještě především na mladé lidi pod 25 let věku. Bohatí – paradoxně – mohou na minimální mzdě spíše ještě vydělat.

Podobné jsou negativní dopady na malé a střední podnikatele, kterým se zvýší mzdové náklady a kteří je nemohou (na rozdíl od velkých firem) jednoduše promítnout do vyšších cen. Ale i v případě promítnutí nákladů do cen pak všeobecný dopad na spotřebitele nebude ničím jiným než dodatečnou spotřební daní, která bude financovat podporu, nazývanou minimální mzda. A opět, tato dodatečná spotřební daň dopadne nejvíce na nezaměstnané a příjmově nízké skupiny. Ne, minimální mzda není dobrý nástroj v boji s chudobou.

Dále, minimální mzda může přispívat k rozvoji šedé ekonomiky. Představme si hostinec v malé obci v oblasti s vysokou nezaměstnaností. Majitel hostince potřebuje zaměstnat další pracovní sílu, ale protože sám je na téměř nulovém zisku (či splácí půjčku), může nabídnout jen plat nižší, než je vysoko nastavená minimální mzda. Potenciální zaměstnanec by pak rád i za tento nižší plat pracoval. V legálně čistém případě výsledkem však je, že hostinský nikoho nezaměstná a případný zaměstnanec skončí na pracovním úřadě. V mnohem pravděpodobnější situaci však tento člověk vypomáhá v hospodě za plat na ruku a na černo.

Období neočekávaného zlepšení našeho hospodářského růstu je tím nejhorším okamžikem, kdy zvyšovat náklady práce či hnát firmy do nahrazování lidí technikou. Nezpochybňuji, že ekonomicky i politicky nastal čas pro zvyšování reálných příjmů obyvatel. Jen varuji před nezodpovědným a populistickým postupem.